Anarchistická etika - Petr Kropotkin

Detailní popis produktu

Vydání Kropotkinových textů v knize Anarchistická etika přináší čtyři jeho práce, které vyjadřují hlavní oblasti Kropotkinova zájmu při jeho uvažování o morálce. První text, Spravedlnost a mravnost, je reakcí na zúžené pojetí darwinismu v jeho dobovém výkladu, které přeceňuje soupeřivou stránku lidské povahy a musí potom mravnost definovat nějakým umělým, vnějším způsobem. Kropotkin důsledně demonstruje přirozenou genezi mravnosti ze základních rysů lidského společenství, jimiž jsou podle něj pojetí pospolitosti, principy spravedlnosti a schopnost sebezapření, sebeovládání, či dokonce sebeobětování ve prospěch druhých. Všechny tyto stavební prvky lidské morálky se utvářely postupným vývojem a mají své prameny již v přirozených společenstvích a modelech chování starších vývojových druhů. Práce představuje v podstatě teoretický základ Kropotkinova pozdějšího díla, zaměřeného téměř výhradně na kritiku takzvaného sociálního darwinismu, jímž je jeho kniha Vzájemná pomoc.

Druhý text, nazvaný Etické principy anarchismu, je přepracovaným vydáním Kropotkinovy asi nejslavnější práce o etice, která vyšla již dříve pod názvem Anarchistická morálka. Témata jsou společná s předchozím textem, jedná se ale o soustavnější výklad, zasazený do širšího kontextu a zaměřený převážně na kritiku metafyzických koncepcí vzniku a založení lidské morálky, především samozřejmě koncepce náboženské. Kropotkin přesvědčivě vyvrací všechny křesťanské pověry o vnějším původu a jakémsi „vnuknutí“ mravního uvažování člověku a pečlivě kritizuje postupy klerikální argumentace, na nichž jsou tyto pověry založené.

Následující dva texty ukazují určité praktické aplikace Kropotkinova uvažování o lidské mravnosti. První s názvem Morální volba L. N. Tolstého je výkladem životní krize proslulého spisovatele, která se odrazila v jeho kritice křesťanství, a tento výklad je zarámován širším rozborem Tolstého pojetí morálky, zejména jeho slavné teze neodporování zlu. Kropotkin citlivě ukazuje především meze tohoto imperativu a upozorňuje na jeho časté nepřesné chápání. Druhým příkladem je text nazvaný O smyslu odplaty, který na úryvku z rozsáhlejší práce ukazuje Kropotkinovu přesnou a přesvědčivou kritiku vězení jako nejvýraznějšího symbolu trestu, jejž společnost uděluje svým členům za spáchání přečinu. Na základně mnoha vlastních zkušeností s vězněním zde autor nastoluje témata, která jsou dodnes základem každé seriózní práce o vězeňství a trestních institucích obecně.